Zdravím všechny dvounohé kamarády!
Zítra mi je 9 týdnů! Já prostě rostu! Kolikrát se nestihnu ani otočit a už je tady nový den. Vůbec mám teď dny naplněný spoustou věcí. Především nových věcí. A hlavně, dává mi pěkně zabrat cvičení mé nové rodiny. Kolikrát to dá fakt práci, než jim vysvětlím, co že to mají dělat. Živitelka třeba nechtěla, abych seděla a ležela a spala na jejich sedačce. Nechápu proč, když mají dvě. Jednu mají pro mě a druhou mají přece úplně volnou! Tak jsem na ni párkrát štěkla, smutně koukla, no a je to. Nakonec to živitelka pochopila. Sice mi tam občas někdo překáží, ale myslím, že až vyrostu, hravě je ze SVÝ sedačky vystrnadím.
Některé věci se mi ale ještě nedaří jim pořádně vysvětlit. Třeba nechápou, že prostě umím chodit sama, že mě nemusí připínat na vodítko. Přece si dojdu, kam potřebuju, ne? Ale na druhou stranu, ta šňůra je vlastně docela dobrá, dá se kousat a když chci svý rodině udělat radost, tak si ji nechám připnout. Dostávám za to pamlsky. Mňam. To mě baví. Třeba – udělám loužičku venku na zahradě a oni mi dají pamlsek! A nebo si prostě sednu, protože mě bolí tlapky a zase dostanu pamlsek. Jé, a nebo slovo „dobrotka“! Tomu už rozumím a je to hrozně fajn slovo. Vždycky když na mě zavolají: „Lejdy, pojď, dostaneš dobrotku!“, to vám za nimi peláším.
„Parťák“ a „zařizovatel“ jsou fajn, můžu je okusovat a šlapat po nich! Páníček mi dává bezva věci, třeba takový olomoucký syrečky, hmmm, ještě teď se oblizuju! A parťák Kuba, ten se mnou zase pořádá běžecký závody. Chudák ještě neví, že jsem běžec number 1, takže prostě nemá šanci vyhrát, ale pořád to zkouší a mě baví ho porážet 🙂 .
Včera jsem byla na návštěvě u bezva psího kamaráda, Douglase. Je to fakt velký pes, ale já jsem se ho vůbec nebála a hned jsem mu ukázala, kdože je z nás ten silnější! Je teda fakt, že když na mě štěknul, tak jsem se trochu lekla a radši se schovala k živitelce, ale to on jenom tak poblafával a nakonec se stejně nechal ožužlat! Už se těším, až mě k němu zase vezmou! A prý to bude brzo, že prý mě bude hlídat, až páníčci odjedou. Kam a proč jedou, nevím, ale když budu u Douga, tak to bude dobrý, to vydržím! Ale smutno mi trochu bude..
Tak zase někdy, vaše Lady Bella
