Den první a druhý…
Vzhledem k tomu, že můj obyčejně neobyčejný muž pilotuje malé jednomotorové letadlo, mám tu možnost být v současné chvíli na ostrově Astypalaia (Řecko). Koná se tu letošní komorní sraz evropských malých letadel. Zakladatel fóra pro letecké nadšence z Evropy (EuroGA), Peter, každý rok vymyslí destinaci, kam se blázni všeho druhu, kteří pilotují, dostaví. Účast se liší a je ovlivněná hlavně mírou dosažitelnosti cílové destinace. Letos vymyslel řecký ostrov… ač v EU a Schengenu, byl to docela boj se sem dostat…
Ve středu ráno, hned po kontrole našich pasů, odlétáme směr Bělehrad. Takže dvě a půl hodiny letu. Což o to, to je brnkačka. Ale musíte počítat s tím, že nemůžete na záchod 😀 . Takže radši pospávám, protože, mně jak někdo řekne, že příští dvě hodiny nemůžu jít čůrat, tak zcela jistě budu potřebovat dvojnásob! Přistání bylo hladké. Ale musíme čekat další dvě hodiny. Řekové se totiž rozhodli, že si na jejich území nemůže lítat každý, jak se mu zlíbí. Sami vám určí, v kolik k nim můžete přiletět.. a hlavně, mají určené, na která letiště můžete a kam určitě ne. Takže, ač chceme na Astypalaiu, tak musíme přes Samos. A tak letíme, další tři a půl hodiny. Pro změnu spím 🙂 . Radši.
Samos – no, co o něm říct, když jsme tam vlastně jenom večeřeli a spali? No tak třeba to, že má strašně drahý přistávací poplatky. Zatímco na letišti v Bělehradě jsme platili 25 Euro, na Samosu to byl víc než desetinásobek!!!! Hnus, velebnosti! No a druhý den ráno konečně startujeme náš stroj a letíme do cíle!
A tady nastává ten okamžik, kdy zjistím, že ten můj úžasný muž, co zvládne všechny možný i nemožný přípravy na přepravu z Hradce Králové na řecké ostrovy, ten, který dává pozor na letovou hladinu, rychlost, počasí, zatímco já spím, ten, který komunikuje s různými řídícími provozu, ten, který zajistil ubytování… tak ten nechal igelitku s řízky v kufru taxíku! Jako, já v tý igelitce měla i vlastnoručně otrhaný, omytý a zavařený okurky! 😀 No věřili byste tomu? No nic, aspoň nejsme na pláži jako správný český turisti.. 😀 .
Astypalaia. Malý ostrůvek s bílo-modrými domky. Všude. A všude schody. A kopce. A kozy pasoucí se na suchý trávě. A bezva ledový kafe. A parádní (trochu ledový) moře! Kočky. A zřícenina hradu. Lezeme všude možně, je tu krásný rozhled. A taky už mám z těch schodů „jazyk na vestě“ a určitě se mi vypracoval zadek 😀 .
Hezký den a řízkům zdar!
Irena Říhová, neobycejnazena.cz
- https://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-aneb-na-belehrad-a-rizky/
- https://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-c-2-aneb-pohodicka-a-rizky/
- https://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-c-3-aneb-kupredu-leva-zpatky-ni-krok/
- https://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-c-4-aneb-doma-je-doma/