Reportáž z ostrova č. 2 aneb pohodička a řízky

Den třetí

Po včerejší společné večeři s ostatními „účastníky zájezdu“ jsem trochu unavená. Ono taky mluvit anglicky, když člověk umí jen pár vět a tvářit se, že rozumí veškeré konverzaci u stolu, dá trochu zabrat 😀 . Člověk se musí pekelně soustředit a poslouchat, protože občas zazní slovo, kterýmu rozumím! A to pak jede mozek na plný obrátky a dává si to do souvislosti 🙂 . Ne, zas tak hrozný to s mojí angličtinou není, ale že bych teda vedla uvolněnou nenucenou konverzaci, to se říct nedá. Obzvlášť, když se pánové baví různými technickými záležitostmi, kterým bych nerozuměla, ani kdyby mluvili česky.

Těším se na ráno, jako že se konečně trochu vyspím! Včera jsme museli vstávat v pět hodin, bléé. Upřímně lituju všechny lidi, kteří takhle nebo i dřív vstávají naprosto pravidelně! No jenže realita dnešního rána je trochu jiná. V osm hodin a čtyři minuty (kostelník měl zpoždění) se rozezní zvon místního kostela. Pěkně hlasitě. A pěkně nepravidelně. Je fakt znát, že za ten provaz na rozbimbání zvonu někdo skutečně tahá. No jo, to se nedá nic dělat.

Kafe, domácí bábovka, ještě nějaký jiný domácí moučník a špenátové cosi. To si dáváme k snídani. Mňam, moc dobrý! To nám tady připravuje paní domácí. Prostě peče každý den, asi i několikrát. Jsou tady všude kolem strašně milí lidi!

Můj obyčejně neobyčejný muž včera rozbil takovou tu lahvičku, co v ní je tekuté mýdlo. Čert ji vem, ale to mýdlo se prostě blbě uklízí 🙂 . Dnes jdeme na pláž… můj muž chce vyrazit bez plavek. Ne, že bych se za něj styděla, ale stačí, že si nás lidé kolem všímají, protože jeho hluboké hloubání se po tý pláži docela nese… Takže ho pro ty plavky vracím 😀 . A na pláži zjistí, že nemá ručník. Asi už je fakt přepracovaný a relax potřebuje jako prase drbání. Moře je pořád stejně ledový, brr.

Na pláži nás otravují mouchy. Kousací. Chvílemi to vypadá, jako bychom ty zapomenutý řízky měli s sebou…

Cestou z pláže si dáváme gyros. Mňam. Musím říct, že si Řekové vůbec nejedí špatně. Tzatziki, spousta zeleniny, ryby, olivy, souvlaki…. a kafe 🙂 .

Takže teď si jedno v klidu vypiju a půjdu se psychicky připravit na další kolo angličtiny.

Hezké odpoledne a zítra znovu!

Irena Říhová, neobycejnazena.cz

  1. http://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-aneb-na-belehrad-a-rizky/
  2. http://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-c-2-aneb-pohodicka-a-rizky/
  3. http://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-c-3-aneb-kupredu-leva-zpatky-ni-krok/
  4. http://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-c-4-aneb-doma-je-doma/

 

4 komentáře u „Reportáž z ostrova č. 2 aneb pohodička a řízky“

  1. Vstávání dřív má i své výhody. Když jsem kdysi dávno dělal ve fabrice od šesti bylo moc fajn končit ve dvě. Hlavně v létě 😀

    1. No jo, to máš jako pravdu… a vím, že na tom lidi jsou mohem hůř, vím! Ale já to vstávání prostě nemám ráda :D. Pravidelně vstávám v šest, nic moc brzo, ale i to mě unavuje 😀 A Martin pravidelně každý večer, když si nastavuje budík, tak už mi hlásí, že se mu nechce vstávat :-). A to vstává tak řekněme v osm…. 😀