Den pátý a taky poslední…
Vzhledem k tomu, že od soboty mám pěknou běhavku (a den pátý=pondělí), dá se říct, že jsem poslední den tak trochu na roztrhání… tedy alespoň mých útrob. Čeká nás půlhodinový let na Samos. To snad zvládnu. Ale pak nás čeká pět dlouhých hodin do Bělehradu… no to se asi pěkně to… tento….
Naštěstí se na letišti potkáváme s další posádkou malého letounu. Karen mě zachráňuje! Ve své lékárničce nachází Imodium!!! Hurá! Modlím se, aby to zabralo. Rychle! Když jedu kamkoliv se svými dětmi, pokaždé balím do lékárničky všechny tyhle protisrací přípravky, navíc nějaká širokospektrá antibiotika, mastičky, kapičky, polykací tablety, šumivý tablety…. prostě všechno možný. Ale když jedu jen s manželem, říkám si, že tohle vlastně nepotřebuju. A ejhle!
Imodium fakt zabírá! Takže na Samos doletíme v pohodě. Vyřizujeme nějaké nezbytné papírování, placení poplatků a paliva a odlítáme do Bělehradu. Jsme ve třech a půl kilometrech. Nad mořem. Nikde nic, jen moře. V břiše mi škrundá. Beru si další Imodium. Jsem totálně vyčerpaná. A tak spím. Ostatně, já v letadle spím, i když jsem v pohodě 🙂 .
Nakonec se můj obyčejně neobyčejný muž rozhodne, že do Bělehradu nepoletí. Čekala by nás tam odtud totiž cesta do Brna… a tam prší. Navíc bychom přistávali už prakticky za tmy. Takže se rozhoduje změnit destinaci a letí do maďarského města Pécs. Je to naše oblíbené město. Navíc tam máme kamaráda, který pro nás přijede na letiště a ubytuje nás u něj doma. Cítím se už docela dobře a hlavně po třech dnech celkem vyhládlá. Dávám si teda k večeři aspoň toast. Martin (můj obyčejně neobyčejný muž) a David (česko-maďarský kamarád) si dávají Halászlé. Nejlepší rybí polívka, co jsem kdy jedla. A to ryby nemám ráda… Cestou z večeře ještě zastavujeme v obchoďáku, protože nám doma došla maďarská červená paprika a tu českou teda rozhodně kupovat nehodlám, protože já prostě z antuky odmítám vařit. A taky doplňujeme zásoby Gulyás krému, takové ostré pasty do guláše. Znáte to? Už se to dá koupit i v Čechách a je to fakt super.
Ráno pro změnu trávím na záchodě 🙂 . Ale Imodium ještě mám a tak ho honem polykám. A můžeme letět do Hradce! Jak jsme se sem dostali netuším, protože pro změnu spím. Jsem prostě výborný pasažér 😀 . Nemelu pantem, neptám se na blbosti v době, kdy můj obyčejně neobyčejný muž a pilot potřebuje komunikovat s řídícími provozu, není mi blbě v turbulencích a nebojím se za špatného počasí. Já to prostě zaspím.
Výlet byl skvělý, Astypalea úžasná a lidé na ostrově i ostatní „účastníci zájezdu“ byli velmi přátelští. Ale, doma je doma. I když je tady hnusně a prší…
Jedna dobře míněná rada na závěr, kamkoliv jedete, berte si protisrací léky, můžou se vám sakra hodit!
Hezký večer a výletům zdar.
Irena Říhová, neobycejnazena.cz
- https://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-aneb-na-belehrad-a-rizky/
- https://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-c-2-aneb-pohodicka-a-rizky/
- https://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-c-3-aneb-kupredu-leva-zpatky-ni-krok/
- https://www.neobycejnazena.cz/reportaz-z-ostrova-c-4-aneb-doma-je-doma/