Když jsem měla hubnoucí období, hledala jsem nějaký pohyb, který by mi vyhovoval. Hledala jsem něco, co bych třeba i mohla dělat s dětmi. V Hradci zrovna otevřeli novou cyklostezku. Kolo, jasně, to by šlo. Ale dcera mě přesvědčila, že in-line brusle jsou lepší. No… jsou, což o to. Dobrá, pojedeme od nás z vesnice do města k babičce na bruslích. Od nás se jede z kopce. Bylo krásně, slunce pražilo, venku asi tak 30 ve stínu. Podél naší silnice kdysi vyfrézovali takovou rýhu, kterou zalili asfaltem. No a to byl ten kámen úrazu. Doslova. Jak jsem byla z toho kopce rozjetá, tak mi pravá brusle zajela do týhle asfaltový rýhy. Asfalt byl tím vedrem rozteklý. Brusle se okamžitě zastavila. Jenže ta druhá pořád jela! Poprvé v životě, a nejspíš i naposledy, jsem udělala provaz. Bohužel jsem si u toho nějak zkroutila pravou nohu divně pod sebe. Vysekala jsem se přímo před zahrádkou hospody :-). No.. aspoň jsem pobavila starousedlíky a měli si několik dní o čem povídat :-). Výsledek byl odřené koleno. Hrdinsky jsem se zvedla a zbytek cesty dojela. U babičky jsem okoukla škody. Koleno bylo sice jenom odřené, ale už mělo dvojnásobné rozměry.
Už ani nešlo pořádně na nohu došlápnout. Zpátky domů jsem potupně dopajdala na MHD a byla ráda, že mě někdo veze. Třetí den po nehodě jsem fakt šla s odřeným kolenem na ortopedii. Připadala jsem si jako blbec, že tam lezu s takovou prkotinou. Ale i chůze byla dost obtížná. Doktor, trošku rázný týpek, mi vzal nohu, zahrkal s ní a povídal, to je odtržená chrupavka, to je 50 na 50. Prostě buď se to samo spraví a nebo budete muset na artroskopii. Hmmm no jo, ale já jsem měla za dva dny odletět na dovolenou do Egypta. Když jsem si představila, jak budu pajdat na letišti, bolelo to snad ještě víc :-). Kolega v práci mi nabídnul půjčení „fofrklacků“. No to by bylo fajn, aspoň něco, že :-). Jenže to bych nesměla mít manžela, který mi na to řekl: „Neblbni, nejseš žádnej invalida, odřený koleno musíš rozchodit, bych se za tebe na tom letišti musel stydět!“ A protože jsem poslušná manželka :D, tak jsem fofrklacky nechala doma. Ale aspoň jsem si koupila ortézu. Sice mi koleno jakžtakž drželo pohromadě a mohla jsem se šourat, ale zase jsem u každé kontroly „pípala“…. Opravdu jsem to nakonec nějak rozchodila. Ale to koleno bolelo a bolelo. 3/4 roku poté jsem opět šla na ortopedii. Skončilo to artroskopií s výsledkem zlomená čéška a odtržená a hodně poničená chrupavka. Nějak mi to tam obrousili, okousali a tak podobně. Viděla jsem nějaký videa a nebylo to úplně hezký 🙂
Koleno mě bolí i tak, ale tak nějak jsem si zvykla. Omezuje to v pohybu, občas otýká, někdy lupe, není tak ohebné. No, ale chodím a to je hlavní 🙂 Důležitý je, že brusle už budou nejspíš navěky schované. A díky mému muži už dnes vím, že i zlomenina se dá rozchodit :-). Stačí jen pevná vůle a zatnout zuby…. Takže sportu zdar a bacha na úrazy!
