Svět je nespravedlivý

Strašně! Zvlášť k ženám 😀 . Nejenže máme v průběhu měsíce různé výkyvy hormonů a od dob, kdy některé sufražetky zařídily, že jsme rovnocenné, máme dvě pracovní směny v jeden den – jednu osmihodinovku v práci a druhou doma. Ještě taky máme pomalejší metabolismus nebo co. Už nějaký ten pátek s manželem hubneme, jíme zdravě, obědy v nedaleké jídelně jsme vyměnili za zdravější verzi v hradecké Bazalce,  cvičíme, na nákupy chodíme pěšky….  A zatímco on má o 6 kg méně a v pohodě se vejde do riflí, které si koupil a nemohl se v nich ani nadechnout, natož si sednout, já to mám jako na houpačce 🙂 . Od začátku roku střídavě hubnu dvě kila a tři nabírám… a stále se vejdu jenom do tepláků. A pak kde je spravedlnost, že! Ale abych si jako úplně nestěžovala… zpevnil se mi zadek. Z toho mám velkou radost. Taky každou neděli poctivě dřepuju 🙂 . A pak do středy nemůžu chodit…
Chodím na vycházky, jednou týdně cvičím doma s mužem, jednou týdně chodím s kolegou do posilovny a několikrát týdně dělám „jógové“ cviky při focení. To vám kolikrát udělám takovou pózu, kterou určitě ani jóga nezná 🙂 .  Možná bych to mohla jogíny naučit…

No a proč má ten můj chlap o šest kilo míň? No, já to vím, ale dělat to rozhodně nebudu! On totiž třikrát týdně běhá. Fakt. Je divnej… Prakticky rovnou ze sedačky se zvedl a hned si dal 10 kilometrů. A za dva dny znova. A když už „stáhnul“ dobu pod 50 minut, jen tak si řekl, že poběží dál. A tak běžel. Patnáct kilometrů. Trochu mi připomíná Forresta… Tomu taky řekli BĚŽ a on běžel… Ale já prostě běhat nebudu! Nikdy! Trochu se vymlouvám na kolena, ale pravdou je, že bych to prostě neudejchala. Život kuřáka je strašlivě těžký :-). Naposledy jsem běžela patnáctistovku na střední. A za běhu mi prasklo ramínko od podprsenky. Málem jsem si vyrazila zuby 🙂 a kluci ze třídy z toho měli zábavu na další dva roky. A tak běhání přenechám někomu, komu u toho nehopsají prsa (i přesto, že nosí dvě podprsenky), nebolejí ho kolena, nefuní jak lokomotiva a píchání všude možně považuje za příjemnou bolest  :-). Mezi mými kamarády mám ale spoustu šílenců, co chodí běhat. A ne jen tak rekreačně, jako můj muž. Přihlašují se na různé a různě dlouhé závody, počínaje pětikilometrovou trasou v Hradeckých lesích a konče maratonem… Já si radši udělám o padesát dřepů víc.
Mějte se krásně a běhu zdar :-).

Irena Říhová/NEobycejnazena.cz

PS: Ještěže už aspoň to jaro začalo… sice o jeden den dřív, než jsme se učili ve škole… ale hlavně, že vůbec začalo!