Dámy, který typ muže máte doma? Víte to? Pánové, víte přesně, na co se zaměřujete?
Já jsem měla dojem, že chlapi jsou dolňáci. Začala jsem pátrat ve svém okolí. A ejhle, ono to není tak jednoduché. Ve finále je dolňáků málo. A ten, kdo je dolňák, je vlastně tak trochu horňák, protože zrovna záleží na tom, koho mají vedle sebe, myslím partnerku. Prostě v průběhu vztahu změnili názor. Zajímavé je, že z horňáka se, v mém okolí, na dolňáka nikdo nepřeorientoval :-). A proto píšu o ňadrech. To jsou partie, které přitahují pozornost většiny mužů.
Zároveň od svých kamarádek a známých vím, že většina holek není tak úplně se svými horními partiemi spokojená. Možná je to tím, jak nám ve filmech, v reklamách nebo na Photoshopem upravených fotkách, předhazují ženské, které mají prsa té správné velikosti, řekněme C, naprosto dokonale kulatá se sexy žlábkem a pokud jsou vidět bradavky, tak jsou tak akorát velké a směřují dopředu. Hm, taková prsa by chtěla mít většina žen. Jenže realita je fakt jiná. Dobře, řekněme, že pokud nám je -náct, nemáme nadváhu, sem tam prsní svalstvo posilujeme a nosíme podprsenku od doby, kdy nám prsa začala „rašit“, pak tahle prsa pravděpodobně máme. Jenže…
Občas si mezi kamarádkami dělám srandu, že ráno už začíná být trochu akrobatické a vyžaduje trpělivost s narolovnáním a připevněním prsa do košíčku podprsenky, nebo že by už vlastně stačily jenom tepláky s pevnou gumou… a stačilo by je jen povytáhnout kousek výš, aby guma byla až nad bradavkami…. Ano, přitažlivost zemská a ztráta pevnosti je hlavní problém. Ne jediný. Prsa jsou vlastně převážně tuky a tak když se snažíme hubnout, většinou nejdříve ubývají prsa. Rychle. A je tady problém s pevností a přitažlivostí. Dalším důležitým bodem v životě žen a jejich prsou je mateřství. Během této doby dojde k razantním změnám, prsa se zvětšují, všem matkám :-). No a po skončení kojení se zmenšují – zase je tady přitažlivost a ztráta pevnosti. Jasně, jsou ženy, kterým vadí špičatý tvar prsou, barva dvorců a bradavek, nesouměrnost levého a pravého prsa…. Většina však řeší pevnost. Je to psychicky strašně náročné. Nechceme se oddávat sexu, sundávat si podprsenku. Nechceme, aby naše nedokonalá prsa někdo hodnotil. Přicházíme s různými maskovacími manévry :-). Podprdu si necháváme i při sexu, maximálně jsme ochotné svá prsa vystrčit nad podprsenkou. Zůstane nám totiž jakžtakž podpora :-). Ponechání si pyžama nebo trička také mnohé „vyřeší“.
Holky s menší velikostí tyhle problémy nemají. Nemají problém při ležení na zádech, že by jim prsa spadla do podpaží. Naopak, řeší, že když si lehnou, prsa jim „zmizí“. Při „běžném“ životě si ale můžou pomoct PUSH-UPkou! Znám i holky, které mají opravdu jen bradavky. A jejich sebevědomí je dost na nule…
Co nám ale jako má pomoci? Cvičení? Operativní změna (ať už zmenšení, zvětšení nebo modelace)? Ano, svým způsobem. Nejdůležitější ale pro nás, a troufám si tvrdit, že pro všechny, je vědomí, že naše prsa se líbí našim partnerům. Že je naše prsa vzrušují, že jim věnují pozornost, že se na nás zálibně koukají nebo že je nahlas chválí. A ženy, možná je to jenom v nás a v našem mozku. Nemá smysl se chtít vyrovnat nějakému „kultu krásy“, ten může být za pár let úplně jiný. My samy jsme krásné, jen je někdy potřeba to začít umět vidět….
Na závěr – prsa jsou opravdu problémem číslo jedna, protože jsou prostě v okolí běžně k obhlédnutí a ke srovnání. Jen dvě ženy z mého okolí oznámkovaly svá vlastní prsa známkou 2. Zbytek se pohyboval od 4. Dokonce známka číslo 5 nebyla pro některé dostatečně hrozná a desítka tak nebyla ojedinělá… Možná by se muži měli zamyslet nad tím, jestli náhodou nejsou trošku spouštěčem nespokojenosti jejich žen….
Irena Říhová