To to letí

Lady Bella – 14 týdnů a 1 den

Ahoj dvounozí!

Já vám teda povím, já jsem toho zažila!!!! Živitelka a celá její smečka někam odjela. A mě… mě s sebou nevzala! Nejdřív jsem byla trochu uražená, pak smutná, ale nakonec jsem se bezva bavila. Byla jsem na návštěvě u Douga a jeho páníčků. Tam vám byla psina. Douga jsem mohla od rána do večera okusovat, oslintávat a štěkotem ho usměrňovat! Byly totiž chvíle, kdy se vůbec neuměl chovat a klidně si šel lehnout, když já jsem si chtěla hrát! Dougovi páníčci mě brali na vycházky a na návštěvy za jinými psisky. Bylo to žůžo!

A pak jednoho dne se zase vrátila Živitelka! A Zařizovač! A taky Parťák! A občas se u nás objeví i Drbačka! No jéje, to jsem měla radost, že si pro mě zase přijeli! Ale aby si moc nemysleli, že jsem se na ně těšila, trochu jsem jim vynadala a hodně jsem je oblízala a okousala. Nechápu to, ale moc se jim moje projevy lásky nelíbily.

Už vím, že když mi dá někdo nějaký povel a poslechnu, tak dostanu dobrotku! Takže si prostě „hrcnu“, když mi řeknou „sedni!“ a podám packu, když si řeknou. Někdy chtějí tu druhou. No jo, jsou takoví nerozhodní… ale já umím podat obě, tak ať si prostě vyberou. Hlavně, když mi pak dají tu dobrotku! Ale nechápu, proč mi dávají povel „lehni“. To se mi fakt dělat nechce. A tak si sednu a podám jim packu. Nebo druhou. A pak chvíli koukám. Smutně. Jenže ono mi to nepomáhá, žádná dobrotka se nekoná. Takže si teda nakonec dám říct a lehnu si. Já dostanu dobrotku a oni se radují jako blázni. A taky nemám ráda povel „čekej“. To mi vždycky přinesou misku, cítím, že v ní je moje žrádlo! Položí ji, ale já musím počkat. I když v tý misce je MOJE žrádlo! No a tak teda čekám, sliny mi tečou, ale pořád čekám. Až konečně řeknou „volno!“. Na to celou dobu čekám! Radši se na to žrádlo hned vrhnu, co kdyby mi ho snad chtěli vzít…

Moje smečka teď pořád mluví o nějaké školce. Co to je ještě nevím, ale asi to mám brzy zjistit, takže až to zjistím, tak vám to napíšu. Jo a byla jsem se podívat na kámoše Baileyho. Je to takový malý prďola. Určitě je tak o čtrnáct dní mladší než já. A dá se pěkně okousat 🙂 . Asi ho mám ráda. Taky se na mě přijel mrknout Douglas! Jéé, já vám ho tak ráda viděla! Ale jen do tý doby, než si lehnul do mýho pelíšku a sebral mi moji kost! Za trest jsem mu okousala ušiska.

No a teď jdu radši na zahradu, když je tam tak hezky. Okoušu jim pořádně keř, vyhrabu si nějakou pěknou díru a rozkoušu jim květináče! Jen tak, protože se mi zrovna dneska chce.

 

Tak pac a zase někdy,

vaše Lady.

 

Za Lady napsala Irena Říhová, neobycejnazena.cz

Napsat komentář