Ahoj náš nový páníčku! Narodili jsme se 9. ledna 2021 a je nás celkem osm. Maminka Lady se o nás vzorně stará a tak rosteme jako z vody, přestože rosteme z mlíka, to je jasný! To se jen tak mezi vámi dvounohými kamarády říká, že někdo roste jako z vody. Už teď se těšíme na půlku března, kdy se vydáme do svých nových domovů. Budeme ale moc rádi, když se se svojí maminkou budeme i nadále vídat.
Abyste nás mohli rozlišit, dali nám různobarevné obojky (je teda pravda, že bílá barva obojku už je spíš šedivá 🙂 ):
První týden života 9.1.-16.1.2021:
Náš život se zatím skládá jen ze samého krmení a mazlení s naší psí mámou. Jíme, spíme a zase jíme a spíme. Občas trochu kňouráme. V ten okamžik se odněkud objeví mámin jazyk a olíže nás.
Druhý týden života 17.1.-23.12021
Máme za sebou už 14 dní. Během tak krátké doby jsme ztrojnásobili svou porodní váhu. Už máme otevřené oči a začínáme se učit chodit. Zatím nám to moc dobře nejde, ale uvidíte za pár dní. To už určitě budeme běhat a ne jenom chodit. Maminka je z nás už trochu okousaná a poškrábaná, ale je moc hodná a statečná. Dnes nás čeká náš první veterinární „zákrok“. Přijede pan veterinář a dá nám něco na odčervení.
Třetí týden života 24.1.-30.1.2021
Něco vám povíme. Ale pššt, je to tajemství! Máme zuby. Fakt! Sice ještě malinký, ale jsou to zuby. A tak je z legrace používáme při krmení. Maminka se sice moc nadšeně netváří, ale zatím nás neodhání. Jo a už krásně chodíme. Sice nám občas podjedou zadní běhy a v ten moment ležíme jak placky, ale to jen občas 😉.
Čtvrtý týden života 31.1.- 6.2.2021
Mňam, dostáváme příkrmy. Kaši, ale z té jsme byli jako prasata. Fakt. A tak dostáváme rozmočené granule a taky tvaroh. Je to moc dobrý, ale nejvíc nám to chutná z bráchova ucha. Nebo z pacičky ségry. Taky si ujasňujeme, kdo je tady pánem. A tak občas ukážeme, že umíme štěkat a vrčet. Jo a taky prozkoumáváme okolí. Co je na zemi, na sedačce, v poličce…. akorát moc nechápeme, proč s námi bydlí lidi v boudě 😉. Oni tomu říkají obývák, ale to nevíme, co znamená.
Začínáme svůj druhý měsíc života
Jůů, my jsme toho zažili! Přijeli se na nás podívat naši noví páníčci a paničky a taky kámoši děti! To bylo prima! Všichni nás chválili, chovali a drbali za ušiskama. Bájo! Taky se stala zvláštní věc, naše dvounohá maminka nám začala říkat jmény. My sice absolutně netušíme, komu z nás to jméno patří, ale volá třeba Marley, Falco, Endy, Sheilo, Chilli, Rony, Engie a na poslední ségru volá miláčku a pašáku, protože ta prostě ještě jméno nemá. A to není všechno. Dneska! Dneska to bylo úplně nejbáječnější! My jsme byli venku. Představte si to! Venku. Na zahradě. Ve sněhu. Podívali jsme se, co to mají páníčci za suchý kytky a ochutnali jsme, jak chutná sníh. Ale bylo to docela náročný a tak jsme se s chutí vrátili domů, do tepla. Zachumlali jsme se do deky a krásně jsme si odpočinuli.
V mezičase taky „mazlíme“ kočku. Teda – kocoura. Ale páníčci mu říkají kočka. Asi chudáci ještě nepřišli na to, že to žádná kočka není :-). Nejdřív jsme se trochu báli, ale… uznejte sami, je nás víc a máme s lumpačením docela dost zkušeností.
Sedmý týden života
My se máme. Máme totiž nový obojky. Krásný! A jak krásně je člověk, teda pes, může okusovat ze ségřinýho krku 🙂 Víte, co zažijeme legrace? Když se brácha snaží uniknout jiným zubům? :-).
Taky krásně zahrad-ničíme. Páničce už jsme okousali všechny suchý kytky, co si na zahradě schovávala. Moc rádi nosíme boty. Jak nějakou najdeme, odneseme ji honem rychle, než si toho někdo všimne :D. Jak si toho totiž někdo všimne, tak nám tu super hračku vezmou. Jo a pánička se na nás zlobí a říká nám prasata. Ale ona jen tak vrčí. A jak známo, pes, který vrčí… My moc dobře víme, že až budeme úplně nesnesitelný prasata, že nás zase namočí do vody, namydlí a budeme zase ťuťu ňuňu.
Osmý týden života
Víte co se nám stalo? Jsme na dietě! Pánička usoudila, že když zvracíme, že nesmíme žrát. Moc sice nechápeme proč, ale prý je to pro naše dobro. Fajn, jeden den to vydržíme! Ale je to teda zatraceně těžký :-D. Ale už by nám teda mohla dát normálně nažrat. Dneska nám dala rýži s kuřecím masem. Mňam, to vám bylo dobrý! Jen teda máme všichni pocit, že to ho bylo žalostně málo. Ale pánička nám nechce dopřát víc. Trošku se nám zdá, jestli ona nás nešidí. Ani kůru z kmenů nás nechce nechat okusovat! A přitom je to taková skvělá zábava. A nebo kousání plastové láhve. A nebo ukořistění čehokoliv, co nesmíme. Třeba by se nám moc líbilo sežrat lednici. Nebo aspoň ta madla! Ale to se hned odněkud pánička objeví a zatrhne nám to. Přitom to vypadá, že v lednici je plno moc dobrých věcí. Já ani ségry a bráchové nechápeme, že se nesmíme podívat na všechny ty šuplíky a regály, které v ní jsou. Určitě by nás tam čekala šunčička! A párek!
Dnes byl taky takový zvláštní den. Někam nám zmizela ségra Sheila. Pánička měla v očích takovou divnou vodu a hodně nás hladila a mazlila. To bylo príma. Pánička nám taky vypráví o našich nových domovech. Víte, co nás tam čeká? Děti! Děti musí být něco strašlivě bezvadnýho a jedinečnýho! Sice moc netušíme, co si máme představit, ale už teď se těšíme, až ty děti oblízneme. Určitě budou moc dobrý! A měkkoučký! A voňavý!
Tak my jdeme chvilku odpočívat a necháme si zdát o našich nových domovech….
Sheila už ten svůj má a bude v něm neskonale šťastná!
Devátý týden života
Všechno se tu změnilo. Ségry i někteří bráchové mi odešli do svých nových domovů. Najednou je nás tu málo. Je tu trochu prázdno, trochu smutno. I doma se nám změnily podmínky. Už nejsme v kuchyni, ale běháme volně po obýváku. Bereme těm našim dvounohým kámošům všechno možný. Kabely, plastovou láhev od vody, trháme jim deku, ochutnáváme kytku a krademe kočce její misku. Jen na spinkání chodíme do porodní bedny, ve které jsme všichni byli, když jsme byli malí. Dneska jsme byli poprvé na procházce. S vodítkem. Nejdřív se nám vlastně za ten plot moc nechtělo, ale pak jsme se nechali přemluvit a utíkali jsme, co to šlo. Potkali jsme auta, psy, lidi, koloběžku. Je tam spousta zajímavých věcí. Tam, venku. Jsem zvědavá, kdy nás tam zase pustí.
Brácho, ségro! Kam jste se poděli? Je tu zvláštně ticho a klid. Ještěže si můžu hrát aspoň s kočkou. Ta nikam neodešla. Naštěstí. A máma. Ta tu je taky. Ale k mlíku už mě nechce pouštět. Ještěže mi pánička dává nějaký dobrotky. Sice si nejdřív musím sednout, ale nakonec mi tu dobrotku dá. A ještě z toho má radost. Menší radost má z toho, když si jdu pohrabat v kompostu. Jéé, to vám je legrace! Krásně to voní! Krásně se v tom pes porochní a ještě ke všemu pak cítí tu vůni dlouho po tom, co ho pánička vyžene :-D. Ale řeknu vám, že takový hrabání psa pěkně unaví. Jdu si chvilku zdřímnout. A nechám si zdát o svých sourozencích. Doufám, že je brzo všechny uvidím, proženu, oblížu, pokoušu, poskáču a vůbec si s nimi pěkně zadovádím.
Tak pac a dobrou.
Vaše Chilli.
PS: všechna štěňátka jsou ve svých nových domovech, mají se báječně i přesto, že nastalo několik dramatických chvil. Fenka s červeným obojkem má jiné páníčky, než bylo původně v plánu a jmenuje se Barunka. A pejsek s fialovým obojkem je taky u jiné rodiny. Nakonec dostal jméno Indi. Některé věci jsou prostě mezi nebem a zemí. Všem novým páníčkům přeju spoustu radostných chvil s vašimi čtyřnohými parťáky, málo zničených věcí a spoustu lásky, kterou vám vaše-naše štěně dá. Posílejte mi fotky, videa a klidně volejte. Zajímá mě, jak se váš život mění. A pokud budou uvolněné okresy a situace nám to dovolí, byla bych ráda, kdybychom se alespoň jednou ročně viděli. Dovedete si představit ten poprask, kdy se sjede 8 rodin s devíti psy? :D. Já tu švandu už úplně vidím…..
Mějte se krásně a milujte své štěně.
Irena Říhová
Kontakt:
Irena Říhová
Telefon: 731 519 673
email: info@irenarihova.cz