Jsem Lady Bella a už jsem velká holka. Dneska mi je 23 týdnů a 1 den, to je 162 dní, skoro 6 měsíců. Už nejsem žádný malý štěně. Dokonce bych řekla, že jsem už skoro dospělá!
A tak se podle toho chovám. Už nehrabu díry na zahradě. Teda, když se tam nachází někdo z mé smečky. Dávám si bacha, abych hrabala jen když jsou v trapu. Neviděli mě, tak nemůžou dokázat, že jsem to byla já, že jo? Myslím, že je to docela chytrý!
Živitelka mi je však dost často za zadkem. Buď mě honí po zahradě a trénuje se mnou všechno možný i nemožný. Teda, řekla bych, že spíš to nemožný. Kolikrát si fakt trápím hlavu tím, co to po mně chce. A když pochopím, co po mně chce, tak zase nechápu, proč to jako vyžaduje. Třeba povel „prosím“. Jako proč? No, to je jedno, ona má pak radost, skoro vrtí zadkem stejně jako já. Nebo mě naloží do auta a odveze mě za Bailym! a ostatními psisky na cvičák. Tam je to fajn, plno kámošů, hodně odměn a spousta chválení. Ale živitelka se na cvičáku stydí a vůbec nevrtí zadkem. To mě trochu štve, mám z ní vždycky psinu 🙂 . Taky mě bere na dlouhý vycházky. Ty nemám moc ráda, protože já všude chci být první a všechno vidět a očuchat a ochutnat a vůbec. Živitelce se to nelíbí a pořád mě tahá zpátky k ní. Někdy jí udělám radost a jdu teda s ní, to pak hezky vrtí zadkem a chválí mě, ale lepší to je, když jsem pěkně vepředu a mám rozhled. Na druhou stranu vím, že mě vždycky vezme k nějakýmu rybníku. To vám je bžunda! Lovím klacky a nosím je zpátky na břeh. A vždycky si vyklepu kožich až těsně u ní, aby taky věděla, jaká je dneska voda! Abych pravdu řekla, trochu se bojím hloubky a tak radši nelezu dál, než kde dosáhnu. Minule jsem tam v hloubce viděla něco, co se hýbalo. Co kdyby to byl nějaký velký zlý pes… Úplně nejlepší na tom je, že se pak můžu jít vyválet třeba v poli nebo v blátě! Jsem potom ta nejkrásnější a nejvoňavější pejska na světě a hrdě to všem ukazuju!
Taky jsem poprvý v životě (a doufám, že naposledy) jela autobusem. To je ale divná věc. Dělá to hrozný humbuk, skoro jako popelářský auto. To vždycky přijede a já jsem celá vystrašená. Navíc to vždycky sežere naši popelnici. Nakonec ji to sice vrátí, ale co když se takhle chová i k nám, pejskům? Při představě, že mě tahle mašina spolkne a třeba ani nevyflusne zpátky, se mi ježí všechny chlupy. I ty na ocase. Brr.
Jé, a minule mi koupili zmrzlinu. Vanilkovou. Mňam, to vám byla dobrota! Slupla jsem ji natotata! Možná dneska živitelce řeknu, aby mě na ni zase vzala. No, uvidíme. Jdu si trochu pohrabat, dokud není nikdo v dohledu. Tak pac a zase někdy…
Lady Bella, 162 dní
