Muži, jsou nedílnou součástí našich životů. Ale, ruku na srdce, kdykoliv se sejdou jen ženy, pořád si na ně stěžují. A přitom – bez nich by nám bylo smutno, i když nás štvou, rozčilují, dohánějí k šílenství. Spousta žen tvrdí, že kdyby měly zůstat bez současného partnera, že už by si žádného domů nevzaly. Že by chtěly muže jen na občasné návštěvy, na takové jako rande. Přijde umytý, navoněný, s kytkou, bude se jim věnovat, bude se o ženu zajímat, bude mít dobrou náladu, zajdou na večeři nebo do kina, prožijí hezký sex, při kterém si dají záležet, aby žena dosáhla orgasmu. A pak zase alou domů. Nechtějí jim prát fusekle a trenky, nechtějí, aby se pánové zajímali jen o to, co bude dnes k večeři a jestli je v lednici pivo. Nechtějí slyšet, jak prdí u televize. Ženy nechtějí koukat, jak jejich „vyvolený“ tráví hodiny přehazováním a ňoumáním varlat ani jejich (více či méně veliké) chlouby, pokaždé, když jejich směrem otočí hlavu. Nechtějí čichat jejich prdy u slavnostně prostřeného stolu ani na návštěvě u matky. Nechtějí koukat na chlapa, kterému lezou chlupy z uší a z nosu. Nechtějí poslouchat jejich smích, poté, co si naprděli pod peřinu a teď „větrají“. Nechtějí vidět, jak jejich protějšek vylovil holuba, udělal z něj kuličku a mrsknul ji na právě vytřenou podlahu. Nechtějí chlapa, který prdí na veřejnosti. Nechtějí chlapa litovat jen proto, že má rýmičku a celý týden ho obskakovat, jako kdyby opravdu umíral. Nechtějí čuně, které prdí a krká klobásu s colou v autě se zavřenýma okýnkama. Nechtějí muže chválit za každou maličkost, kterou náhodou v domácnosti udělají – miláčku, ty jsi tak úžasný, jsem ti opravdu vděčná, jak jsi před čtrnácti dny vynesl koš… Pánové, možná byste se měli zamyslet, jestli je opravdu potřeba být před svou partnerkou natolik uvolnění 🙂 .
Kdy se z chlapů vytratilo gentlemanství? Možná v době, kdy v ženách vypukla emancipace… Jsme hrdé na to, že všechno zvládáme samy, ale je to opravdu dobře? Já myslím, že ne. Zároveň se mi ale příčí, abych ze sebe dělala chudinku jenom proto, aby se muž cítil jako muž. Jenže, pokud chci, aby se ke mně chlap choval jako chlap, asi se budu muset chovat jako žena. Křehká žena. Přestože váhově ten výraz neodpovídá :-). Takže někdo nejspíš bude muset udělat první krok. A schválně, kdo myslíte, že se o ten první krok pokusí? 😀 No, správně, chlap to nebude 🙂 . Toho totiž ani nenapadne, že je něco v nepořádku. Fakt. Na chlapy se musí prostě přímočaře. Máte výročí a chcete, aby si váš miláček vzpomněl? Musíte to říct! Mně to připadá hloupé, ale oni to mají fakt jinak.
Pracuju ve firmě se samými muži. Když je kolikrát poslouchám, tak mám pocit, že jsem se zbláznila nebo že opravdu přiletěli z jiné planety. Emoce jdou zcela mimo ně, tedy ty pozitivní, projevování lásky a tak 🙂 . Jo a pamatují si jenom Cimrmana, Izera a hlášky z Jistě, pane ministře. Všechny. Doslova. Ale kdy se narodila jejich žena… to musí lovit v kalendáři.
-Kolegova manželka s oblibou říká, že je její muž citově plytký 🙂 . Její muž odpovídá, že je nukleární hovado… Možná kdyby se ty výrazy spojily, bylo by to výstižnější: citově plytké nukleární hovado…
-Další kolega zase řekl, že ho nikdy nenapadlo, že existuje špatný způsob, jak dát mléko do ledničky … dokud se neoženil. A má pravdu, jsou tyhle prkotiny opravdu tak důležité? Nejsou. Nevím, proč na nich tak lpíme. Nebo proč nám vadí, že prdí…. 🙂
-No a já velmi často říkám, že tyhle smíšené vztahy nedělají dobrotu 🙂 . Ale aspoň není nuda, že… Můžeme si zanadávat, zakřičet a postěžovat si kamarádce….
Irena Říhová